Zpráva o úmrtí předsedy atletického oddílu, kamaráda, učitele a trenéra několika generací je smutnou tečkou za životem člověka, který dal atletice téměř všechen svůj volný čas.
Základem jeho budoucí úspěšné kariéry sportovce byla soutěživost se svými čtyřmi bratry na rodném statku v Horkách u Českých Heřmanic, kde prováděli různé atletické dovednosti. Od roku 1959 kromě ročního působení jako vojáka základní služby v Dukle Praha zůstal věrný svému mateřskému oddílu TJ Jiskra Litomyšl jimž byl až do své smrti předsedou. S družstvem mužů získal několik titulů krajského přeborníka a v letech 2011 až 2016 byl vedoucí družstva mužů, které závodilo úspěšně v I. atletické lize. V roce 1966 byl mistrem ČSSR a 1970 mistr ČSR v desetiboji. Reprezentoval ve 2 mezistátních utkáních (1966-67). Osobní rekord v desetiboji má hodnotu 6999b. Překonal československý rekord v klasickém pětiboji (1967). Od roku 1974 se věnoval trenérské práci spojené s jeho povoláním učitele a později ředitele základní školy. Jeho svěřenci, Miloslav Pečinka, Jan Valenta, Josef Tesárek, Václav Severa, Miroslav Svoboda, Karel Fousek, Stanislav Leníček, Ivo Pejčoch přiváželi medaile z mistrovství a přeborů republiky, převážně ve vícebojích . Dalšími byli, později již na nové atletické dráze,Tomáš Kroulík, Jaroslav Teplý, Jakub Šmejc, Miroslav Jůza, Zdeněk Pekař a Tomáš Kozák a David Bartůněk. Mimořádnými svěřenci, kteří to v desetiboji „dotáhli“ dále, než jejich trenér byli Věroslav Valenta, československý rekordman a reprezentant, účastník OH v Soulu a Pavel Baar, několikanásobný český reprezentant a stále nejlepší závodník mateřského oddílu TJ Jiskra. V pozdějším věku se Vladimír Novotný zúčastňoval veteránských mistrovství a stal se ve své kategorii mistrem Evropy ve vrhačském pětiboji, disku a kladivu. V občanském životě se angažoval jako zvolený člen městské Rady a v jednom volebním období byl místostarostou města Litomyšl. Za své sportovní zásluhy byl vyznamenán v roce 2014 nejvyšším oceněním Města, Cenou purkmistra Laška. Stadión v Litomyšli byl až do začátku jeho dlouhodobé nemoci v roce 2016 druhým domovem a pamětníci budou mít stále ve vzpomínkách jeho do poslední chvíle aktivní sportovní život.

Jan Kubíček